SLIB a zajímavosti
Slibuji na svou čest, jako dovedu nejlépe
- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,
- plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,
- duší i tělem být připravena pomáhat vlasti i bližnímu.
Složení slibu mohou věřící skautky zakončit prosbou:
Slib skautů a skautek
Neslibuje se jen na krátkou dobu, skautský slib je pro mnohé závazkem na celý život. Pro věrnost slibu mnozí skauti položili život za vlast, jiní byli mnohá léta ve vězení a opět jiní nasazovali vlastní život při pomoci či záchraně jiných lidí.
V prvním bodě se skauti zavazují, že nebudou žít jen pro sebe, pro svůj vlastní prospěch, ale v první řadě pro základní lidské ideály, jako je pravda, láska, krása či dobro. Ty mají větší cenu nežli osobní cíle a mnohá pokolení našich předků jim nezištně sloužila. Bez úsilí o naplňování těchto ideálů by svět byl plný nepřátelství a zla a nežilo by se nám v něm dobře.
Dále skauti slibují, že budou dodržovat skautské zákony. Také budou dodržovat povinnosti vlastní. Sem patří povinnost se vzdělávat, pomáhat doma i v obci, kde bydlí, ale také se starat o přírodu a jednou třeba i o vlastní rodinu.
A konečně skauti slibují, že budou ochotni kdykoliv pomáhat svým bližním, sloužit dobrým věcem a plnit své povinnosti k České republice, ve které se narodili a ve které žily mnohé generace jejich předků.
To vše skauti slibují na svou čest a zavazují se, že budou vše plnit tak, jak to nejlépe dovedou a jak je to v jejich silách.
Složením skautského slibu se stávají právoplatným členem velké skautské rodiny.
Histoire skautského slibu
aneb co slibovali naši skautští pradědečci a prababičky
Skauting na počátku 20. století vypadal docela jinak než dnes. Jinak samozřejmě vypadal i skautský slib. O tom, jak se měnila jeho podoba mezi lety 1911 – 1921 si právě teď můžete přečíst a srovnat ji s podobou slibu dnešního.
I pro české skauty byl vzorem skautský slib publikovaný v základním díle Roberta Baden-Powella SCOUTING FOR BOYS. Ten zněl v originále:
„On my honour I promise that I will do my best –
To do my duty to God, and the Queen
To help other people at all times
To obey the Scout Law.“
V díle A. B. Svojsíka ZÁKLADY JUNÁCTVÍ z roku 1912 se ve IV. oddíle nazvaném „Základ organizace“ na straně 682 píše: „Když nováček prokázal, že zná povinnosti junáků a nejdůležitější příkazy pro pobyt v přírodě, slibuje na svou čest, že se všemožně přičiní, aby řádně plnil veškeré povinnosti junáků i své vlastní, a že bude při každé příležitosti svým bližním ku pomoci. Teprve potom stává se nováčkem.“ Jiného znění slibu v tomto základním díle českého skautingu není.
Rudolf Plajner v práci nazvané ÚSVIT ČESKÉHO JUNÁCTVÍ (knižní vydání z roku 1992) píše: „Svojsíkovi bylo zcela jasné, že v našich českých poměrech nemůže zůstat ve slibu ani plnění povinnosti k Bohu, ani věrnost k císaři a široké vlasti, mocnářství rakousko-uherskéhu, a proto ve svém návrhu tuto část prostě vypouští. Spokojuje se pouze a) s plněním veškerých povinností junáků i svých vlastních, a b) s pomocí bližnímu. Seifert rozlišuje slib o „věrnosti ideálům vlastní duše“ … Zdá se, že v té době nebyla připisována junáckému slibu taková váha jako po válce a že se i jeho formulace v drobnostech měnila. Nelze dnes také bezpečně zjistit, kdy byla do textu slibu včleněná láska k vlasti.“
Miloš Seifert v jedné z našich prvních příruček KAPESNÍ KNÍŽKA ČESKÝCH JUNÁKŮ vydané v roce 1913 (tehdy ještě v souladu se Svojsíkem) píše, že nováček nejdříve po měsíci může složit skautský slib:
„Slibuji na svou čest
1. že budu věrný ideálům vlastní své duše
2. budu pomáhati jiným a
3. řiditi se zákony skautskými“
Při skládání slibu zdvihne junák ruku do výše ramen a dlaň obrátí k obličeji. Vztyčí tři prostřední prsty, malíček a palec postaví proti sobě. Ty tři prsty znamenají trojí skautský slib.
Oficiální tiskopis přihlášky z roku 1915 předepisuje tuto slibovou formuli:
„Slibuji na svou čest, že se všemožně přičiním:
1. Milovati vlast a sloužit ji věrně v každé době
2. Řádně plniti povinnosti své vlastní a zachovávati zákony junáků
3. Ze všech sil a v každé době prospívati bližním“
Je doloženo, že o prázdninách roku 1916 skládali nováčci (vesměs studenti) ve Svojsíkově táboře slib, že:
„1. budou milovat vlast
2. budou konat své povinnosi studentské
3. v každém případě budou hledět přispěti bližnímu“
(dle „Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera“)
Krátce po vzniku republiky a Svazu junáků Skautů RČR vydal II. oddíl vodních skautů v Praze SKAUTSKOU PŘÍRUČKU (1920). Zde je uveden tento slib:
„Slibuji na svou čest:
Milovati svou vlast, rep. Čs. a věrně ji sloužiti v každě době
Konati povinnosti vlastní a zachovávati zákon skautský
Býti tělem i duší hotov pomáhati bližnímu“
Ve Svojsíkově ORGANIZACI vydané v roci 1921 měl junácký slib toto znění:
„Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
1. milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době
2. plniti povinností vlastní a zachovávat zákony skautské
3. duší i tělem býti hotov(a) pomáhati bližním“